Co je společného mezi skleněným pohárem s dlouhou stopkou a brutálním železným hřebem? Zdá se – nic. Ale pouze kombinací nepodobných předmětů můžete ukázat něco neobvyklého a zároveň prokázat svou vynalézavost, zručnost a ruční práci. Udělejme zdánlivě nemožné – omotejme hřebík kolem nohy skleněného poháru, aniž bychom jej rozbili.
Zabere to
Abychom dosáhli našich plánů, připravíme následující položky, nástroje a přípravky:
- skleněný pohár na tenké stopce;
- obyčejný železný hřebík;
- část profilové trubky;
- svěrák;
- mlýnek;
- svářecí zařízení;
- plynový hořák;
- pár kleští.
Protože se budeme muset vypořádat s rozžhaveným kovem a možným rozptylem úlomků skla, nasadíme si individuální ochranné prostředky: průhledný štít, oděv s dlouhým rukávem a rukavice.
Proces navíjení hřebíku na stopku sklenice
Nejprve si z profilové trubky vyrobíme držák pro bezpečné upevnění skleněného nádobí ve vodorovné poloze. Bude tedy pohodlnější provádět nadcházející manipulace.
Na profilovou trubku aplikujeme značky v podélném směru: na široké straně – klínovitý obrys, zužující se ke dnu, na úzké straně – štěrbina stejné šířky.
Profilovou trubku upevníme do svěráku se značkami nahoru a pomocí brusky vytvoříme zamýšlené drážky. Po očištění a zaoblení hran je držák připraven k použití.
Za tímto účelem vložíme nosnou část nádoby do štěrbiny stejné šířky a nohu do klínovitého tvaru, který při sestupu dosáhne místa, kde se šířka štěrbiny rovná průměru štěrbiny. noha. To bude místo stabilní a spolehlivé fixace skla.
Je čas nastavit svařovací stroj. Dáme do režimu RDS (nebo MMA) – ruční obloukové svařování tyčovými elektrodami. Protože průměr našeho hřebu je 3 mm, analogicky s podobnou elektrodou nastavíme proud na 100 A.
Místo elektrody vložíme do držáku hřebík a uzavřeme na svařovacím stole, na který připevníme záporný drát přístroje.
Cítíme, že se nehet zahřívá, ale pomalu. Zvýšíme proudovou sílu na 120 A a rychle jej zahřejeme na bílý žár, po kterém změkne a poddajný.
Než však přistoupíme k hlavnímu obchodu, pomocí plynového hořáku sklo zahřejeme, aby při kontaktu s rozžhaveným hřebíkem neprasklo z poklesu teploty.
Hřebík opět zahřejeme do stavu blízkého tání.
Získáme tak více času na omotání hřebíku kolem stopky sklenice. K tomu uchopíme hřebík kleštěmi za čepici, položíme jej přes nohu a druhými kleštěmi, uchopením hrotu, začneme nohu spirálovitě omotávat. Zároveň se snažíme zajistit, aby se hřebík nedotýkal skla.
Protože šlo pouze o experiment, jakýsi trik, dovedeme to k logickému závěru: nahřejme nohu pod mísou plynovým hořákem a otočme ji na stranu. Ukázalo se, že jde o jakési umělecké dílo.
